O NÁS

S manželem jsme od dětství vyrůstali se psy. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se členem naší domácnosti stane první společný pejsek.

Po roce manželství jsme si pořídili pejska plememe Shar-pei. Pojmenovali jsme ho Bruno, ale nikdo mu neřekl jinak než Brundibár. Brundibár byl kočka. Bojová kočka Pitipačka. Miloval Adámka a s nesmírnou trpělivostí snášel veškerá příkoří, které mu Adam páchal. Jak Adámek rostl, museli jsme dokonce Brundibára schovávat před jeho kamarády. Jakýkoli Adamův povyk či hlasitější hru okamžitě vyhodnocoval jako útok. Byl to dravec. Na sousedy nikdy neštěkal. Rovnou útočil. Byl nám  oddán svým vlastním - nezapomenutelným -  způsobem. Nikdy na něj nezapomeneme. Byl zkrátka první.

Když nás Brundibár opustil, stáli jsme před volbou, co dál. Žena: malý, skladný, bez údržby tj. nejlépe bez chlupů. Sprcha maximálně 1x za měsíc v umyvadle.  Muž: pes jako "tele" nejlépe v posteli. Takže jsme pátrali. Kritéria byla rozdílná, cíl shodný: Musí to být rychle, protože po Brunidbárovi nám zůstal v srdcích kráter. Pak mi manžel volal do práce se slovy: "Otevři stránky www.tadewi.cz a pejsek číslo 5 je náš". Nejprv jsem si myslela, že mě šálí zrak. Domů jsem přijela s jasným stanoviskem: Taková chlupatá opice mi nesmí překročit práh. Jenže manžel se nedal a tak jsme se koncem týdne jeli podívat na osmitýdenního pejska. Že prý to vezmeme přes výstavu v Budějovicích. Nutno podtknouti, že do té doby jsme beardedku viděli jen v televizi. Z výstavy jsem odjížděla s jasným stanoviskem: Jestli ta žena bude mít doma jediný chlup, odjíždíme bez psa. No a co myslíte? NEMĚLA. Domů jsme se vraceli s pejskem číslo 5, který se změnil v našeho milovaného Gustíka. A ačkoli je to pejsek mého muže - vymodlený, vyprošený a vydupaný, Gustík se zamiloval do své paničky. Do té zlé ženské, která ho vůbec nechtěla. (Manžel mu to často připomíná, když Gustík zahřívá mojí postel a ne tu jeho.)

No a pak přišla první klubová výstava - taky v Budějovicích. Byla to hromada bláznivých chlupů, která opět učarovala. Mému muži. Trvalo mu téměř rok, než mě dostal na svojí stranu. Vedli jsme dlouhou debatu o barvě našeho budoucího chlupáče a nakonec k nám přišel Hardík. Tříměsíční pejsek z Polska. Naše Szerdusko, Srdíčko, naše mazlinka nedomazlená .

Gustík s námi sice několik týdnů nemluvil, ale nakonec si zvykl a myslím, že je nakonec rád, že má parťáka.
Každý z nich je jiný. Gustík se zdržuje v povzdálí, ale stále má přehled o tom, kde se momentálně nalézáme. Hardík mi neustále lehá ze zadu na bačkory, takže už jsem několikrát málem upadla. Rád sedí na klíně, leží i na pětníku, jen aby se dostal co nejblíž.

Co s klukama děláme? Původně jsme si pejsky pořídili jen tak pro radost, aby panička měla co dělat v neděli odpoledne, když jsou chlapi na fotbale, a aby nebrouzdala sama po lese - se psem to vypadá lépe. Pak jsme začali jezdit na výstavy, ale nejsme žádní světoběžníci. Jsme požitkáři, takže jezdíme zejména na pohodu. 

Musí nás to zkrátka bavit. Bavit koupání, česání, cestování, nervování atd. Pokud to nemáme, pak to nefunguje.

Toto je ovšem moje aktivita, nikoliv aktivita pejsků. Kdyby mohli, leží v rybníku. A tak na oplátku klukům dopřáváme jiné aktivity v podobě coursingu, (kdy Gustík nechává mozek doma), v podobě výcvikových lekcí na cvičáku a v neposlední řadě si dopřáváme dlouhé procházky, (kdy panička nechává mozek doma).

Zkrátka moc nás to s nima baví!

Na závěr bych věnovala několi vět těm, kteří někde v koutku duše uvažují o tom, že by si beardedku pořídili.

Beardedka učaruje bezeporu každému. Prvotní úžas však v zápětí vystřídá zděšení, jaká je s těma chlupama práce!! Ano, je s tím práce, ale báááječná práce. Není nad to, když si v pátek večer dopřejete hodinu canisterapie, kdy přehazujete chlupy z prava do leva. Zkrátka balzám na duši!!

Každý, kdo se stará o voňavou domácnost ihned opáčí, že chlupy všude...Omyl je pravdou.

Pokud z vlastní zkušenosti porovnám úklid a údržbu Brundibára a vousatek, je v tom diametrální rozdíl. Chlupy, které má shar-pei, se zabodávali všude. Do ponožek, do koberce.. kamkoliv. V době línání byla naše plovoucí podlaha skutečně plovoucí, dokonce se vznášela. Oproti tomu, pokud češete vousatku pravidelně - nikoliv denně - pravidelně, odumřelé chlupy vyčešete. Tudíž není co by padalo. A máte to pod kontrolou. Pokud nečešete, beardedka "cuckatí", jelikož odumřelé chlupy z mohutného kožichu zkrátka nevypadnou.

Ovšem vousatka, to nejsou jen chlupy, jak by se mohlo na první pohled zdát. V první řadě je to neuvěřitelná osobnost.

Je to aktivní pes. Stejně tak jako miluje (a k životu potřebuje) skákání, běhání, dovádění a různé jiné rošťačinky, dokáže s Vámi ochotně lenošit.

Ke všem těmto aktivitám však neodkladně potřebuje jednu důležitou věc, bez které se neobejde. K tomu, aby byl úplně šťastný, potřebuje Vaši přítomnost.

Pokud tedy uvažujete o psím parťákovi, od kterého očekáváte, že Vás bude doprovázet životem, neváhejte ani minutu, jakkoliv to zní šíleně. Půjde s Vámi kamkoliv. Do lesa. Do rybníka. Do kavárny. A ještě k tomu bude skvěle vypadat!

Toliko za mě na závěr k chlupatým opicím, které nesmí překročit práh mého domu!

Stále si totiž říkám, že až mě nebo kluky přestanou páteční česací večery bavit, mám ještě jednu volbu. Nůžky!